Je skvělé dávat na jedno místo věci, které pro Vás něco znamenají. Po nějaké době Vám vznikne
a legračních nebo třeba i melancholických pocitů. Může to být šuplík nebo krabice se starými dopisy, plná pohledů z dovolených, s obrázky od kamarádů ze školy, na které jsme díky nim nezapoměli. Usušené květiny darované "kýmsi" dobře schované v Atlasu záhadných míst. Když po nějaké době takovou klenotnici vzpomínek otevřeme, náhle se smějeme jako blázni, pláčeme, vzpomínáme, hladíme bločky a psaníčka, staré fotografie, maminky snubní prstýnek jako připomínku toho, že i když s taťkou nejsou spolu, tak pro Vás tu budou oba vždycky. Tím jste neskutečně bohatí. Bohatí o fotku Vašeho psa, když byl ještě štěně, o chození na fialky u babičky, o vzpomínky na bráchu, jak sedí v kočárku u vánočního stromečku a dnes už je to kus chlapa...bohatí o čaj z majoránky...Stačí jenom zavřít oči, trochu si přát...
